Ty starosti současného vedení obce totiž mají původ v roce 1783, kdy císař nařídil zrušit trinitářské kláštery na území celé monarchie, tedy i v Zašové.

O dvě století později už rozhodovali o osudu areálu bývalého kláštera lidé mnohem méně významní, než byl císař Josef II. Jejich „nadřazenost“ vycházela vlastně jen z toho, že v inkriminované době disponovali tou správnou legitimací a tím správným razítkem…

I stalo se v těchto dnech, že Josefem II. zrušený trinitářský klášter nabyla do svého vlastnictví obec Zašová. Není to sice dar v pravém slova smyslu danajský, ale na obec tímto převodem přesto padlo velké břemeno starostí. Všeho toho jsme mohli být ušetřeni, kdyby Josef II. nechal řeholníky na pokoji. Trinitáři mohli nerušeně působit ve svém klášteře dodnes. A co by dělali? No jako dříve – starali se o kostel, o duchovní potřeby farníků a poutníků, o zahradu... A především by se věnovali své specializaci – záchraně těch, kteří upadli do muslimského zajetí. Měli by i v tomto směru práce stále dost…

Josef II. zrušil velké množství klášterů a pro většinu z nich měl již připraveno nové využití – nejčastěji pak sloužily jako kasárna a věznice.  Ne tak zašovský klášter, pro ten žádné využití neměl. Tak se prostě prodal. Klášter byl zrušen pouze proto, že patřil Trinitářům – řádu, který vykupoval ze zajetí nebo z otroctví křesťany.

Josefu II. se nelíbilo, že trinitáři takto vyvážejí z jeho říše jeho peníze (Na dukátu byl přece JEHO obraz i nápis – a co je císařovo...)

Dnes už se ví, že rušení klášterů byla chyba. Vědělo se to již tenkrát, ale nesmělo se to říkat... On sice Josef II. už dříve milostivě zrušil cenzuru, ale když zjistil, že se říkají a dokonce i píší jiné věci, než by si přál slyšet, tak cenzuru opět zavedl, byť už v mírnější podobě (ale protože souběžně dal vzniknout i dobře organizované státní polici, včetně té tajné, vyšlo to s tou svobodou slova takřka nastejno jako za plné cenzury).

Na Josefa II. jsem si vzpomněl při sledování zprávy dne – odchod Británie z EU.

Co to má společného s Josefem II.?  Co má společného josefínská éra s dnešní situací, kdy dobře míněný projekt EU umírá a polovina obyvatel nad tím smutným vývojem jásá?

Také Josef II., měl jistě ty nejlepší ideály a pro další vývoj této části Evropy udělal mnoho dobrého, přesto když (také předčasně) zemřel, davy Vídeňanů při zprávě o jeho smrti veřejně jásaly, protože - navzdory všemu -  byl mnohými upřímně nenáviděn.

Důvod?  Stejný, jako ten, proč tolik lidí nesnáší EU. Jim nevadí myšlenka spolupracující, mírové Evropy, ale ty nesmyslné, zbytečné standardy a směrnice na všechno, na každou hloupost. Kvůli tomu pak zaniká všechno to pozitivní a potřebné v činnosti EU - úplně stejně jako v případě hodnocení vlády Josefa II., 

Josef II. byl podobně jako bruselští politici a úředníci posedlý potřebou vydávat jedno nařízení za druhým, celkem jich vydal přes 6 000, tedy v průměru 2 výnosy denně. Josef II. chtěl centrálně řízenou říši a proto se jeho výnosy netýkaly jen takových rozhodnutí, která do pravomocí panovníka tradičně patří, jako třeba otázka trestu smrti, ale i věcí malicherných, péči panovníka nedůstojných. Jedním ze svých výnosů například zakázal používat dámský korzet. Nerozhodoval jen o takových věcech, jako které kláštery jsou podle něj nedůležité a které je potřeba zrušit, ale rozhodoval i o tom, kolik svíček má při mši hořet na oltáři. Tento panovník byl vůbec zvláště ve věcech církevních neobyčejně „starostlivý“ a nenechal si do řízení církve od nikoho mluvit – ani od papeže. Kněží a biskupové se tak fakticky stali státními úředníky. Žádný papežův list nesměl v jeho říši na veřejnost, nesměl se číst v kostelích, dokud jej on sám neschválil. Cenzura byla sice formálně zrušena, ale...

Nepřipomíná to v něčem nedávnou minulost a v něčem jiném zase naši unijní přítomnost?

Po smrti Josefa II. byly mnohé z jeho předpisů zrušeny nebo zmírněny. Některé musel Josef II. zrušit sám; jako třeba nařízení, aby se při pohřbech používala pouze jedna „obecní“ rakev a po obřadu aby byl nebožtík uložen do hrobu jen v plátěném pytli. Prý je na rakve škoda dřeva...

V jednom komentáři k odchodu Británie z EU kdosi ironicky poznamenal: „Právě se připravuje nová evropská směrnice o maximálním možném výkonu rychlovarných konvic – co si teď bez tohoto nezbytného dokumentu Britové počnou?“

Právě v tom je ta podobnost: v té přemíře zbytečných standardů a směrnic, kterými se jaksi mimoděk projevuje centralizace moci - tehdy ve Vídni, dnes v Bruselu.

Josef II. (v našem případě EU) umírá a polovina obyvatel nad tím jásá…