Znám ji dokonce i já, ač patřím mezi ty nevzdělance, kteří toto oslavované dílo nečetli. Lépe řečeno četl jsem ho, ale nikdy nedočetl. Nebavilo mě to. Asi pro to, že se mi nelíbí, když si někdo dělá srandu z vážných věcí. Možná, že byl Hašek skutečně geniální spisovatel, který prý právě tím svým humorem a satirou poukazoval na absurditu poměrů a nesmyslnost války. Snad. Podle mne je ale tento oslavovaný román stejně divný, jako je divný život jeho autora. (Seznámit se s „osudy Jar. Haška“ může být zajímavější četba než jeho „Osudy dobrého vojáka Švejka…“ a poznáme, že Jar. Haškovi zase nebyl ideologický boj ani válka a násilí tak cizí, jak by si obdivovatelé jeho díla přáli.)

Vraždě následníka trůnu a jeho těhotné manželky jsme si zvykli říkat sarajevský atentát. Stejně dobře by se však hodilo označení teroristický čin. Atentát měl samozřejmě politické pozadí a byl spáchán v zájmu jakýchsi ideálů a cílů, ale předcházel mu bombový útok, při kterém bylo zraněno mnoho nevinných. Podobně byl veden i útok na britský parlament 22. 3. 2017. I při něm umírali nevinní, včetně neozbrojeného (!!!) policisty.

I teroristické útoky současnosti mají své politické souvislosti a jsou páchány ve jménu jakýchsi „ideálů“.  Před sto lety, jako dnes. Jako tenkrát i teď je to velmi vážná věc, o které se nežertuje. Žádný satirický román, který „nastavuje zrcadlo“, ani kreslené karikatury, ani plané „korektní“ řeči politiků tuto zvrácenost nezastaví. Zlu je potřeba se postavit. Pro začátek alespoň tím, že policisté nebudou stát proti ozbrojeným agresorům s prázdnýma rukama